Chvála, jako životní postoj

Už nějakou chvíli se snažím uspořádat proud myšlenek, a tak jsem si řekl, že z toho třeba vznikne nějaký článek..

Každý člověk rád slyší, když ho někdo za něco pochválí. U dětí si toho můžeme zvlášť všimnout, jakou jim pochvala za něco udělá ohromnou radost. Každý si můžem vzpomenout, na okamžik když jsme něco vytvořili a někdo nám to pochválil.

A tak když sami víme jak nás to těší, když se někomu líbí naše práce, když to někoho zajímá a chválí nás, zkusme se taky trochu více zajímat o ty druhé okolo sebe. Přestaňme se zaobírat jen sebou a svými starostmi, nemysleme tak na sebe a co hůře, přestaňme na druhých vidět jen hned to špatné, přestaňme lidi a jejich názory odsuzovat a posuzovat, dřív než si je vyslechneme a nebo si je necháme vysvětlit a zkusme se raději lépe dívat kolem sebe a chvalme druhé za to co oni dělají a jak to dělají. To je jeden pohled na chválu.. chvalme lidi kolem sebe. Určitě to vylepší a upevní naše vztahy s našimi blízkými.

Další důležitá věc. Chvalme Boha za to jaký je a za to co pro nás dělá každý den.. Co dělá pro mne, co dělá pro Tebe. Za to vše co už pro nás vykonal. I tady se jedná o upevnění našeho vztahu k Bohu, upevnění naši víry. Chvalme Ho a děkujme mu každý den a v každé situaci.

Ono se to dobře chválí, když se vše daří, všechno vychází a tak.. Těžší to je, když je to naopak.. Ale právě o to více to pak upevňuje náš vztah k Hospodinu.

A tímto vším se vlastně dostávám k tomu hlavnímu a to je Chvála jako životní postoj..

Naučme se více zvát Hospodina do svého každodenního života, do každé situace. Dělejme vše tak, aby to bylo oslavou Hospdina, oslavou Jeho jména..

Když se člověk více nad tímto zamyslí, tak zjistí, že to není vůbec snadná věc.. 

Opravdu dělám vše tak, aby to bylo oslavou Hospodina? Zvu Ho do všeho co dělám? Zvu ho do všech svých rozhovorů a slov, které používám ? Oslavuji Hospodina když jsem v práci nebo ve škole ? Zvu Ho do svých vztahů ? Oslavuji ho vším co dělám a jak se chovám? Když jdu ven s kamarády, jedu autobusem, sedím v hospůdce, koukám na televizi a tak podobně ? Oslavuji Ho vším, čím žiji? Je vše co dělám oslavou Boha ?

Kdybych opravdu dělal věci, tak aby byli Boží chválou, tak bych asi mnohé věci přestal dělat, přestal používat některá slova, které používám, sledovat věci, které sleduji a tak podobně.. Hm. tohle stojí za zamyšlení..

Ne opravdu tohle není rozhodně snadné, ale stojí za to se o to pokoušet každý den znova a znova a stále více se tomu učit..

Nedávno jsem slyšel takovou zajímavou věc, která mě hodně zaujala..

My lidé se čato ptáme Boha, protože nevíme jak se máme rozhodnout pro to či ono.. Nevíme jakou si máme vybrat školu, nevíme jestli někam jet a podobně. Rádi bychom od Boha dostali ujištění.. takový pocity jistoty v tom, že to je správné rozhodnutí.. Rádi bychom věděli, že je to od Boha. Myslím si, ale že od Boha nikdy nedostanem žádný stoprocentní pocit jistoty, že to rozhodnutí je správné. Ale od Boha máme jedno ujištění: Rozhodni se nějak, a Já, Hospodin tam budu s Tebou v každém tvém rozhodnutí, v každé tvé cestě a požehnám ti.. Takže vlastně je to opravdu jedno jak se rozhodneme, ale Hospodin tam bude vždy s námi. A k tomu tedy můžu jenom dodat.. dělějme vše tak, aby chvála byla naším životním postojem a rozhodně se nemineme v rozhodnutích..

Důležité ale je se rozhodnout a udělat ten krok a nezůstat stát na místě. Svěřit to Hospodinu.. a třeba ho i poprosit: Pane buď se mnou v mém rozhodování a jestli je tato má cesta opravdu špatná, tak dej ať zakopnu hned na začátku.

Hospodinova láska k nám je totiž tak obrovská, že nám v tomhle všem dává tak velkou svobodu!

Ono totiž kdyby to všechno rozhodl za nás a časem by se něco začlo kazit.. taky my bychom, protože to mi lidé tak často děláme, hned za ním utíkaly hned Ho z toho obviňovali.. Pane Tys to rozhodl tak a tak a teď vídíš toto a toto je špatně...

A tak v tomhle máme obrovský dar svobody, kterou tak často hledáme..

Takže na závěr.. Snažme se, aby chvála se každým dnem stávala více a více naším postojem...